Přístupnost
Titulky jsou klíčovým prvkem pro rozšíření přístupnosti videoobsahu. Slouží buď divákům, kteří neslyší, a kterým nahrazují zvukovou stopu pořadu, nebo poskytují překlad cizojazyčných pořadů divákům, kteří původní jazyk videa neovládají. Kromě těchto dvou nejpočetnějších skupin uživatelů titulky ocení také cizinci, kteří se učí česky, anebo lidé, kteří z nějakého důvodu chtějí sledovat video bez zvuku, např. nemohou rušit zvukem své okolí apod. Proto je titulky třeba chápat jako plnohodnotnou součást audiovizuálního díla, které má podstatný vliv na zážitek diváka.
Aby titulky plnily svůj účel co nejlépe, musí být především čitelné. Co vlastně ovlivňuje čitelnost titulků, nejlépe rozpoznáme, uvědomíme-li si, kterým divákům jsou titulky videopořadů určeny a jejich požadavky na kvalitu titulků.
Neslyšící divák
Nejnáročnějšími uživateli titulků jsou nepochybně neslyšící diváci, a to hned z několika důvodů. Nejpodstatnějším z nich je, že neslyšící diváci nemohou vnímat zvukovou stopu pořadu, která propojuje jednotlivé záběry pořadu, dává jim smysl a je nositelem vlastního sdělení pořadu. Divák, který zvuk neslyší, v podstatě nemá moc důvodů pořad bez titulků sledovat. Jaké další nároky by měly skryté titulky splňovat se pokusíme naznačit dále v textu.
Slyšící divák s jazykovou bariérou
Naproti tomu slyšící divák potřebuje titulky jen v případě, když je pořad v jiném jazyce, než který ovládá, a v takovém případě potřebuje titulky, které poskytují překlad. Protože však slyší zvuky a dokáže podle tonality hlasu snadno rozlišit jednotlivé mluvčí, nemá na titulky takové nároky jako neslyšící divák.
Otevřené titulky
Překladové titulky se používají v televizním vysílání a v kinech pro pořady v původním znění. Často se nazývají Otevřené titulky, protože překrývají obraz pořadu a nedají se vypnout. Protože slouží především jako překladové titulky, nemusí rozlišovat promluvy jednotlivých postav ani další zvuky, jelikož divák slyší a chápe, kdo v pořadu právě mluví, a stejně tak slyší ostatní zvuky. Titulky jednotlivých promluv proto nejsou opatřeny odrážkami a jsou jednobarevné, jelikož slyšící divák si snadno dokáže přiřadit promluvu k právě hovořící postavě pořadu. Titulky také nemusí být 100% synchronní s promluvami jednotlivých postav, protože divák časový posun titulku oproti začátku promluvy prakticky nepostřehne, přitom může jít i o docela dlouhou dobu, klidně i o celou vteřinu.
Skryté titulky
Překladové titulky mohou samozřejmě sledovat i neslyšící diváci, ovšem jsou pro ně obtížněji sledovatelné, než specializované titulky, které mají přesnější časování, rozlišují jednotlivé mluvčí pomocí odrážek a barev, a upozorňují na zvuky v pořadu. Titulky pro neslyšící, které byly vyvinuty pro televizní vysílání, kde jsou distribuovány pomocí teletextových stránek jednotlivých programů, jsou často označovány jako Skryté titulky, protože jsou volitelné a defaultně se nezobrazují.
Při tvorbě skrytých titulků je důraz kladen na maximální čitelnost titulků, které je dosahováno detailní editací textů jednotlivých titulků, jejich důsledným členěním na textové bloky, které se často v zájmu lepší čitelnosti mohou i zkracovat, odlišením promluv jednotlivých postav odrážkami a barevností.
Podrobná pravidla pro tvorbu skrytých titulků vypracovala Česká televize ve spolupráci s paní Mgr. Věrou Strnadovou, předsedkyní Komise pro skryté titulky při Asociaci organizací neslyšících a nedoslýchavých (ASNEP) a můžete si je prostudovat na stránce Pravidla pro tvorbu skrytých titulků České televize.
